Cesta do Vimperka proběhla bez problémů. Odjížděly jsme s radostným očekáváním. Celou cestu nám svítilo sluníčko. Do penzionu jsme dorazily právě v poledne, zasedly jsme proto rovnou k obědu. Některým z nás trochu zkazilo náladu, že jsme nenašly v batůžku svoje přezůvky, ale bramborová kaše a holandský řízek zase náladu rychle spravili.

 S plnými bříšky jsme se nastěhovaly do pokojů, vybalily jsme si a po krátkém odpočinku vyrazily na průzkum okolí. Šumavous je domovem mnoha zvířátek. Mají tu malá selátka divokého prasete, králíčky, morčata, andulky, kozy, ovce, slepice a dokonce i lišku, která místní slepice chodila krást! Jirka, majitel penzionu Šumavous, nás seznámil se všemi zákoutími a zajímavostmi, ale také s pravidly, jak se chovat ke zvířátkům. Do večeře jsme pak řádily na koloběžkách a odrážedlech, chovaly si králíčky i morčata, prolézaly bunkrem, houpaly se a procházely se po kladinách a houpajících se můstcích přes výběh oveček. Nejvíc nás ale bavilo skákání v nafukovacím hradu a na trampolíně.

 Odpoledne uteklo jako voda, večeři jsme sluply v cuku letu a ještě před spaním jsme si zaznamenaly dnešní zážitky do deníčků. Pak už byl čas jít spinkat. Teď už spokojeně chrníme a zdá se nám o zvířátkách :-)

Dobrou noc přejí vaše děti

P.S. Fotky jsou ve fotogalerii na NAŠE MŠ

Den 2.

Dnešní ráno jsme obdržely tajemnou zprávu:

   V okolních lesích se prý nachází poklad ukrytý trpaslíky. Ráda by se ho zmocnila zlá víla Zloběna. Ale to by pro nikoho nebylo dobré. Kromě toho nám zpráva sdělila, že poblíž našeho penzionu se nachází roztrhaná mapa, podle které lze najít místo, kam trpaslici poklad ukryli…

Neváhaly jsme ani minutu, během krátké doby se nám podařilo najít všechny kousky a sestavit mapu. Po jogurtové svačince jsme rychle vyrazily do lesa za pokladem. Nebylo vůbec jednoduché se truhly s pokladem zmocnit, neboť byla ukryta v koruně stromu. Dalo nám hodně práce rozmotat lano, kterým byla truhla ke stromu přivázána, ale nakonec se to povedlo. Truhla s pokladem byla naše! Jaké však bylo naše zklamání, když se ukázalo, že je truhla opatřena šesti zámky!!! I tak jsme poklad společným silami donesly do našeho příbytku.

   Oběd jsme zbaštily s očima navrch hlavy a dlouho jsme přemýšlely, jak zámky otevřít.

   Odpoledne přišla další zpráva: Klíče k truhle najdeme v obci Srní, kde je hlídají vlci!

   Je jasné, že jsme se za vlky vypravily, měly jsme štěstí, na cestu nám svítilo slunce. Chvíli jsme pozorovaly vlky, kteří si nás vůbec nevšímali a sáček s klíči jsme skutečně našly. A že těch klíčů bylo! Každá z nás dostal jeden klíč. Hurá domů. Dlouho jsme se pokoušely zámky otevřít… Nakonec Julinka měla správný klíč a jeden ze zámků povolil. Ale jen jeden - ovšem teď už víme, že brzy přijde další zpráva o tom, co máme dělat, abychom odemkly další zámky.

  Po návratu z Vlčí stezky jsme si pohrály na zahradě a palačinky, které dnes byly k večeři jsme zhltly během chviličky.

  Zážitky jsme si nakreslily do deníčků a teď už dávno odfukujeme pod peřinami.

 

Dobrou noc

Vaše děti

Den 3.

Dnes, tedy v pondělí ráno jsme obdržely další zprávu: Na hradě Kašperku čeká na vysvobození zakletá princezna s klíči k dalšímu zámku na truhle s pokladem. Vůbec nikoho z nás nenapadlo, že bychom si takovou příležitost nechaly ujít.

Pravda, některé z nás nenapadlo, že autobus nemá zastávku přímo před hradem a ani to, že je hrad na kopci. Co se dalo dělat. Šly jsme pěšky celé dva kilometry.   

Zakletá princezna Anna nás provedla hradem, pomohla splnit mnoho úkolů a naučila nás zaklínadlo, které by ji pomohlo vysvobodit:

Čerte, čerte, ve dne v noci,

už mě nemáš ve své moci.

Vezmi si svůj úpis zpět,

nespatří ho více svět.

Ať žije se nám dobře

třeba i dalších tisíc let.

Zaklínadlo pomohlo a princeznin úpis čertu shořel na popel. Hurá.

Cestou z hradu jsme ještě navštívily sklárnu Stachy. Viděly jsme, jak skláři dokáží vyrobit skleněného ptáčka a rybu. Bylo to hodně zajímavé a napínavé, vůbec jsme nedutaly.

Odpoledne jsme vyzkoušely všechny klíče z hradu a podařilo se nám otevřít dokonce dva zámky! Ještě zbývají tři, ale už víme, že se k pokladu jednoho dne dostaneme.

Před večeří jsme Vám, rodičům, ještě nakreslily obrázky, aby jste se měli na co těšit a po důkladné večerní hygieně už tvrdě spíme a sbíráme síly na zítřek.

Dobrou noc

Vaše děti

 

 Den 4.

   Dnešní ráno bylo slunečné, i když chladné. Vstávaly jsme radostně a po vydatné snídani, kdy do nás napadala hromada čerstvých rohlíků se šunkou, jsme napjatě očekávaly, co se bude dít. A dělo se! Na terase se objevil sám Šumavous. Zamával a zmizel… !?

   Po nakrmení ovcí, koz, morčátek, králíků, prasátek a kočky nás pan řidič informoval, co mu ráno sdělil Šumavous. Další klíče k truhle jsou v Areálu lesních her v Prachaticích a on nás tam rád odveze. Báječné! Naskákaly jsme do autobusu a byly jsme v Areálu v cuku letu.

    V lesním areálu jsme prolezly obří mraveniště, vyzkoušely potrubní telefon, proběhly veverčí stezku, pozorovaly plovoucí mraky, přešly po kladině a  bludištěm, chodily jako krabi, žáby a psi, skákaly jsme po nohách i po rukách, dokonce jsme našly dalších 22 klíčů.. až jsme dostaly, (ačkoliv po dvou svačinách) hlad. Byl čas se vrátit na pozdní oběd.  

    Po kulajdě, omáčce s těstovinami a krátkém odpočinku jsme opět zkoušely odemknout zámky u truhly s pokladem. Jeden jsme zdolaly, zbývají nám tedy ještě dva.

   Hrátky na zahradě nás opravdu hodně unavily a tak jsme krátce po večeři ulehly do postýlek a teď už všichni spokojeně odfukujeme.

Dobrou noc

Vaše děti

Den 5.

Dnes byl báječný den! My, všechny děti jsme měly svátek! I sluníčko to vědělo a od rána nás krásně hřálo.

   Hned po snídani a nakrmení zvířátek jsme vyrazily na výlet do ZOO Hluboká. Moc a moc se nám hned od začátku líbila. Nejdříve jsme navštívily místní divadlo s pohádkou O pyšné žirafě. Bylo to krásné. Nejvíc se nám líbila žirafa Natálie a krásný anděl.

    V ZOO jsme obdivovaly spoustu zvířátek: vodní i suchozemské želvy, klokany, surikaty, lemury, opičky tamarínky, plameňáky, pelikány, ryby, ale nejvíc se nám líbila vydra, která jezdila po vodní klouzačce a skákala šipku do vody, vlci a tygři. Také jsme se proběhly po pěkném hřišti, kde jsme krmily kozičky a řádily s nimi ve výběhu. U jezevce jsme dokonce našly další klíče k truhle s pokladem. Na závěr jsme sluply sváteční nanuk, zajedly ho borůvkovým koláčem a hurá domů.

   Podařilo se nám odemknout další zámek k pokladu, pohrály jsme si na zahradě, nakreslily do deníčků dnešní zážitky a po sprše rovnou do postýlky. Teď už se nám zdají sladké sny. 

Dobrou noc 

Vaše děti

Den 6.

Ráno nás opět probudilo sluníčko. Rychle jsme vyskočily z postýlek, sluply snídani a vydaly se ven v očekávání nových dobrodružství.

Dnes jsme měly za úkol uvařit si polévku. Jirka nám připravil všechny suroviny k ohništi. Když jsem ale za chvíli dorazily my, košík, ve kterém vše bylo, visel rozbitý na stromku a po ingrediencích ani památky. Ukázalo se, že poťouchlá Zloběna vše rozházela po lese. Co se dalo dělat – musely jsme se rozběhnout po lese a vše si pěkně najít. Podařilo se, oběd byl zachráněn! Pak už jsme pilně škrábaly a krájely brambory, mrkev, celer, petržel i cibuli, vše nasypaly do kotle nad oheň, co nám pomohl rozdělat Mirek, dochutily a nechaly vařit. Než se polívčička uvařila, stihly jsme postavit i domečky pro skřítky.  Dílo se nám podařilo a po polévce se jen zaprášilo. V penzionu jsme se ještě dorazily knedlíčky s koprovkou.

Odpoledne jsme si hráli na zahradě, skákaly na trampolíně a nakrmily zvířátka a paní učitelky nám zatím pomáhaly sbalit si většinu našich věcí. Když se začala blížit večeře, už jsme byly všichni docela nervózní, protože nám stále chyběl jeden klíč k truhle s pokladem a nikdo netušil, kde ho najít.

K večeři byly dnes naplánované buřtíky, které jsme si opět samy opekly na ohýnku. Tentokrát naše večeře u ohniště zůstala, ale na blízkém stromě byla i fotka zlé víly Zloběny, která v ruce držela klíč – ten klíč, který jsme tolik potřebovaly k otevření truhly. Že by celé naše snažení bylo marné? Naštěstí Jirka slyšel pověst o tom, kterak se Zloběna stala tou zlou vílou. Kdysi to bývala veselá malá holčička, která byla stejná jako my. Jenže se jednoho dne začala zlobit – na slunce, že moc hřeje; na vítr, že moc fouká…. jednoho dne se začala zlobit dokonce i na maminku, že po ní chce, aby šla večer spát, zlobila se se na všechno a všechny tak moc, že sama sebe zaklela a stala se z ní Zloběna. Vysvobodit by ji snad mohl jen někdo, komu ublížila. Musel by jí její zlomyslné kousky odpustit. Dlouho nám to netrvalo a shodly jsme se na tom, že my jí odpustit dokážeme. Zkusily jsme několikrát zavolat do lesa: „ Zloběno, máme Tě rádi a všechno Ti odpouštíme!“ Les byl tichý, nic se nedělo. Když jsme se ale vrátily k ohništi, ležel tam KLÍČ! Zloběna byla vysvobozená a z vděčnosti nám dala ten poslední klíč, který jsme potřebovaly.

Vesele jsme si opekly buřtíky, jako dezert si daly báječný kokosový koláč a vydaly se k truhle. Se zatajeným dechem jsme vyzkoušely klíč – zámek cvakl a truhla se konečně otevřela! Poklad v ní opravdu byl. Společně jsme se rozhodly, že si kořist rozdělíme až zítra. Teď už řádně vyuzeni šťastně spinkáme.

Dobrou noc

Vaše děti

P.S. Zítra bychom měli odjíždět kolem jedné hodiny ze Šumavouse, takže v Komořanech budeme v ideálním případě kolem 16-té hodiny. Až skutečně odjedeme, dám vědět na NAŠE MŠ. Katka S.