Škola v přírodě Šumavous 2023
ZPRÁVY ZE ŠKOLKY V PŘÍRODĚ
Den první
Milý rodičové,
tak jsme tady! Cesta nám uběhla jako nic a krátce po poledni už jsme seděly v jídelně nad karbanátkem s bramborovou kaší.
Po výborném obědě jsme se šly ubytovat na pokoje a pak už hurá ven na zahradu. Přivítali nás kozy, ovce, králíci, morčata, prasata, slepice, trampolína a skákací hrad, takže jsme se po dlouhé cestě náležitě vyřádily….
Před večeří jsme ještě zaběhly do lesa postavit skřítkům domečky a tak nám to šlo od ruky, že jsme postavily celé skřítčí městečko!
Po večeři jsme si z jídelny udělaly kino. Mach a Šebestová nás tak pobavili, že jsme usilovně prochechtaly celé tři díly 8-)
A teď už spinkáme v čistých postýlkách, někdo poprvé bez maminky, ale všichni spokojení a natěšení na další - v pořadí druhý školkopřírodní den.
Tak dobrou noc,
Vaše děti
Den druhý
Milí rodičové,
ráno nás z postýlek vytáhlo sluníčko. Po snídani jsme se pustily do kreslení deníčků, abychom si zaznamenaly zážitky a mohly vám po návratu vyprávět.
Když jsme se posilnily dobrou domácí buchtou ke svačině, vyrazily jsme do lesa podívat se na domečky, co jsme včera stavěly. V lese nás čekalo překvapení. Z mechu kolem domečků do rána vyrostla lízátka! Skřítkům se domky asi moc líbily, když nám připravily takovou odměnu. A tak jsem jim je ještě vylepšily.
Po obědě a krátkém odpočinku jsme nasadily na záda batůžky, na nožky obuly pevné botky a vyrazily na túru do Vimperka. V parku u místní školy se totiž konaly soutěže ke Dni dětí. Vyzkoušely jsme si první pomoc a agility místo pejsků, pomohly hasičům uhasit oheň, vyšplhaly se po horolezecké stěně, poznávaly různé přírodniny a dokonce složily zkoušky na řidičský průkaz – na koloběžku. Nakonec jsme si ještě zařádily na místním hřišti. Ještě že si pro nás do Vimperka přijel Michal s autobusem, protože po tolika aktivitách bychom se zpátky do penzionu asi pěšky jen tak nevrátily.
Palačinky k večeři byly krásným sladkým zakončením dnešního dne. Paní učitelky ani nestačily mazat, jak rychle v nás mizely…
Teď už vymydlení sladce spinkáme.
Tak pusu a dobrou noc.
Vaše děti
Den třetí
Maminko, tatínku, babičko a všichni ostatní !
Všechny vás moc zdravíme ze školky v přírodě.
Dnešní ráno bylo zase plné sluníčka, takže jsme co nejdříve po snídani vyběhly ven, abychom nakrmily všechna zvířátka, která tady žijí. Je jich opravdu hodně, takže krmení zvěře zabralo dost času.
Po nakrmení zvířátek i sebe jsme vyrazili do lesa. Prý lze někde v lesích potkat samotného Šumavouse. Ovšem co se stalo, nečekal nikdo z nás. První, kdo nás trošku polekal byl Žlutovous… to, jak jsme se dozvěděly, je takový místní zlomyslník, který dělá samé naschvály. Vydává zvláštní zvuky, asi takhle: haauuu, hauuuu… No, nic moc, tedy pro nás Pražáky. Ale vzájemně se jsme se povzbudily a pokračovaly v cestě. Nikoho nenapadlo, co nás ještě čeká.
Jdeme dál a najednou z lesního porostu se vynořili dva medvědi. Živí. Chlupatí. Velicí. Krve by se nedořezal nikomu z nás. Trvalo to asi jen vteřinu, než jsme pochopily, že jedná o dva obrovské psy, kteří nás přišli uvítat ve svém rajonu. Bydlí totiž na nedaleké farmě. Po chvíli se vynořil i statný majitel, který se podivil, že jsme se vylekali. Ukázal nám, co mají ti hafani nejraději na světě: drbání na břiše. Tak teď už to víme.
No nic, jdeme dál, těšíme se na oběd a náhle zase něco živého se hýbe v lese.. A jo, je to on !! Šumavous !! Je tady, chrání nás a hlídá. Je to obrovský chlap. Vousy má skoro až na zem a když nám mává, rozhýbávají se i větve kolem něj. Pod jeho ochranou se tedy vážně nemusíme ničeho bát.
Oběd jsme si skoro všichni daly dvakrát a po krátkém odpočinku jsme na zahradě zjistily, že se ztratilo jedno kůzle! A na plotě žluté vousy. Co myslíte? Ano, Žlutovous, ten zlomyslník odvedl někam malé kůzlátko! A tak jsme se vydaly po jeho stopách.
Cesta nebyla lehká, ale kůzlátko jsme našly uvázané u stromu. Kdo měl ze setkání větší radost je těžko říct. Skoro jsme se popraly, kdo ho odvede domů. Ale jsme kamarádi, takže jsme se vystřídaly.
Konečně byl zase čas na naši zábavu na zahradě. Nejvíc bodů ve stupnici oblíbenosti u nás má trampolína, skákací hrad, morčata, kůzlata a všechno možné okolo domu. Někteří vylosovaní se svezli i na koníkovi. Ale časem se dostane na všechny děti, takže jsme v klidu 8-)
Před večeří jsme vám nakreslily pohledy, takže se máte na co těšit!
No a k večeři jsme měli Kašpárka (kdo ví..?? Kdo ne , dozví se po příjezdu. Cha cha.)
A teď už tvrdě spíme, neboť zítra všichni společně jedeme do města jménem Písek, takže vůbec nevíme, co nás tam bude čekat, když má to město takový název.
Tak dobrou noc,
Vaše zlaté děti
Den čvrtý
Ahoj mami a tati!
Dnes jsme natěšení vyskočily z postýlek, protože jsme se nemohly dočkat naplánovaného výletu.
Ještě že jsme vstaly tak brzy, protože jsme měly štěstí a viděly za okny Šumavouse, jak po ránu obhlíží svůj rajón. Zamával na pozdrav a zmizel…
Hned po vydatné snídani jsme si vzaly batůžky a nastoupily do autobusu. Cesta byla dlouhá, ale stejně nám utekla jako nic a brzy jsme už stály v Zemském hřebčinci v Písku.
Moc milá paní nám ukázala celý areál. To byla krása - bělouši, hnědáci, vraníci… jeden krásnější, než druhý. A jak to tam mají ti koníci vybavené! Dokonce mají i koňský kolotoč. To je jasné, že jsme si musely na vlastní kůži všechno vyzkoušet, včetně přeskoků přes překážky.
Po konících jsme se jely přesvědčit, proč se Písku říká Písek. Bude to asi proto, že na nábřeží mají obrovské sochy z písku. Škoda, že nebylo více času, jistě bychom jim ze zbylého písku ukázaly, co dovedeme udělat my!
Po pikniku v městském parku, kdy v nás zmizela krabice plná řízků. Jsme se vydaly do místního kulturního centra Sladovna, kde jsme se na nějaký čas proměnily v mravence. Prozkoumaly jsme obří mraveniště skrz naskrz, poklonily se před mravenčí královnou, poskládaly giga puzzle mravenčího obydlí a ještě ledacos jiného.
Z města jsme se ovšem už zase těšily zpátky za zvířátky. Takže po návratu do Šumavousova království jsme pomazlily všechna zvířátka, někteří z nás se projely na koníkovi a s vervou jsme si zaskákaly na trampolíně.
Po večeři ještě zapsat do deníčku dnešní zážitky, abychom na nic nezapomněly, až Vám doma budeme vyprávět.
Teď už spíme a nevíme o světě. Dobrou noc!
Vaše děti
Den pátý
Milá maminko, milý tatínku,
dnes jsme se vydaly zkontrolovat vlky, neboť se k nám dostala zpráva, že jsou v ohrožení.
Celá naše parta se vydala podél řeky Vydry krásnou přírodou. Řeka hučela přes kameny a Jirka nám vyprávěl příběh o slepé holčičce, která v tomto kraji žila. Zkusily jsme, stejně jako ona, přejít přes most poslepu se zavázanýma očima. Byl to velký zážitek.
Odpočinuly jsme si na krásné horské louce plné lučního kvítí a pak už honem za vlky. Měly jsme velkou radost, byli tam, dokonce celá smečka. Byli doma velmi spokojení a naši pomoc vůbec nepotřebovali.
A tak jsme zase odjely zpátky do Šumavousova, pomazlily zvířátka, zaskotačily jsme si, prohlédly poštu z domova a po večeři a důkladné hygieně šupky dupky do pelíšků.
Těšíme se na zítra, dobrou noc
Vaše děti
Den šestý
Naši nejmilejší,
Náš poslední celý den v Šumavousově království…
Ráno jsme si krapet přispaly, ale ne moc, protože sluníčko nás dlouho nenechalo. Dnes bylo tak krásně, že jsme i snídaly na terase.
Hned, co jsme si naplnily bříška, jsme běžely nakrmit naše milá zvířátka, která jsou už naši kamarádi.
Dozvěděly jsme se, že náš šéfkuchař Martin dnes nemůže vařit oběd, protože jel na pomoc bobrům opravit hráz.
Nevadí. S pomocí dospělých jsme rozdělaly oheň, nanosily vodu do kotlíku a daly se do práce. Oškrábat zeleninu, nakrájet zeleninu je pro nás úplná hračka, že? Doma to přeci děláme běžně 8-)
Zatím, co se polévka vařila, jsme s pomocí pilek, kladívek a hřebíků postavily další městečko pro skřítky. Ani tato práce s nářadím nám není cizí…
Mezitím se polévka uvařila a tak jsme se chopily lžic a zasedly k miskám. Takovou doborotu jsme ještě nikdy nejedly (maminky prominou) a my jsme fakt, ale fakt olizovaly až za ušima! Dokonce i šéfkuchař Martin, který se v poledne vrátil, nám polévku pochválil.
Po takové lopotě jsme si chvilku odpočinuly, ale slíbené překvapení ke Dni dětí nás nenechalo dlouho v klidu.
Po svačince jsme se konečně mohly dostat k obsahu mrazáku. Mražené dobroty v něm už totiž týden zvědavě obcházíme. Každý z nás si mohl vybrat svojí oblíbenou zmrzku! Hurá!
Hned poté nastal největší horor každé školy v přírodě…..závěrečné balení našich zavazadel!
Je to v suchu. Všechno už je v kufru.
Čekal nás závěrečný táborák. Nanosit dřevo a rozdělat oheň je už pro nás hračka. Nafasovaly jsme v kuchyni vše potřebné a začaly se hrozně těšit. A co myslite? Zase ten Žlutovous.. Běžel kolem a ukradl nám buřty !!! Jenže na nás si nepřijde (že jo, Šebestová?) Daly jsme se do běhu a hurá za ním! Když poznal, že se nedáme, s hrůzou v očích odhodil buřty a dokonce ztratil i své obávané žluté vousy. A bez nich nemá žádnou moc. Samozřejmě jsme se této trofeje v cukuletu ujaly a přivezeme si ji do školky.
Někteří z nás si poprvé opekly sami buřt, o to víc nám chutnal. Nezbyl ani jeden.
Po zpěvu táborákové písně nás čekalo (snad) poslední překvapení. Kdo měl odvahu ( a tu máme fakt všichni), mohl se vydat do lesa, kde samotný Šumavous s každým z nás promluvil a nakonec nás odměnil. Čim? To je překvapení. Dočkáte se už zítra!
Dobrou noc a zítra na viděnou
Vaše děti
P.S. Náš předpokládaný příjezd do Komořan by měl být okolo čtvrté hodiny. Dáme vědět, až opustíme Šumavouse.
